“Sdílení je božské“ říká Maitréja, protože když sdílíme, uznáváme Boha v druhém člověku. Sdílení je projevem spolupráce, kdy společně užíváme něco, co původně patřilo pouze jednomu. Sdílení předpokládá a vytváří důvěru a pocit sounáležitosti a konečně vede k uvědomění, že celé lidstvo je vlastně jedna rodina. Je to protiklad rozdělování, sobectví, separatismu a lakoty. Sdílení stojí oprávněně na prvním místě mezi prioritami Světového Učitele, protože je klíčem k vyřešení všech problémů lidstva. Je to ústřední bod jeho praktického učení. Jednoduše pouze sdílením se lze zbavit hrozeb války, útlaku a hladu. “Vezměte za měřítko vašeho konání potřeby vašeho bratra a vyřešte problémy světa.“, nabádá Maitréja. „Sdílejte a zachraňte svět“ je jeho ještě lakoničtější vyjádření. Sdílení s sebou přináší moc Božské vůle, protože je vnějším projevem Boží Lásky a Vůle. Sdílením se spojujeme se svými bratry i s Bohem.

Nejdříve se budeme učit sdílet materiální zdroje. Zjistíme, že když je dokážeme rovnoměrně rozdělit, tak bude dost všeho pro všechny a všichni mohou žít v dostatku. Poté, co se lidstvo osvobodí od práce pro získávání svých materiálních potřeb, což bude výsledkem sdílení na materiální úrovni a rozvoje nové výrobní technologie, bude další etapu sdílení představovat sdílení zdrojů a plodů Ducha. Lidstvo začne oplývat nebývalou tvořivostí a tuto tvořivost budou lidé mezi sebou také sdílet. Tím se otevřou lidem nové krásy a nová živost.

Je skutečně nepochopitelné, proč k něčemu tak jednoduchému, jako sdílení, lidstvo nedospělo již mnohem dříve. Zdá se, že již vyzkoušelo všechny možnosti, jak se dostat ve svém vývoji dopředu, ale tuto jednoduchou a zjevnou pravdu dosud nepochopilo. Proč jsme stále vězni soutěživosti, která nás vede jen do záhuby?

Sdílení provází lidstvo od jeho počátků a nikdy nebylo nic úspěšnějšího, než spolupráce založená na sdílení. Snad každému připadá přirozené, že v normálně fungující rodině se její členové dělí s ostatními. Nyní si máme jako lidstvo uvědomit, že jsme také jedna rodina a podle toho se máme naučit žít. Je třeba, abychom odstranili všechny překážky volnému proudění věcí, energií a myšlenek tak, aby se dostaly tam, kde jej jich nejvíc potřeba. Jsme jako jedno tělo, kde každá buňka musí být zdravá, aby byl zdravý celek. Všichni jsme navzájem spojeni mnoha způsoby a jde jen o to si toto propojení uvědomit.

Přivlastňování, hromadění a oddělování je výrazem připoutanosti a strachu. Připoutanosti k tomu, co je předmětem této snahy, a strachu z nedostatku. Připoutanost vede k závislosti a závislost k utrpení. Pokud budeme lpět na tom, že nám něco náleží, že něco vlastníme, nedostaneme se daleko. Jak říkal Ježíš: “Snadněji projde velbloud uchem jehly, nežli boháč do království Božího.“

Jakmile si však začneme uvědomovat, že jsme všichni Synové Boží, a tedy že se můžeme spolehnout na svého Jediného Otce, který nás živí a vede, pocítíme jistotu a radost, která zaplaví naše srdce a naši mysl a strach rázem zmizí. Budeme svobodní, protože nebudeme nic vlastnit, pouze užívat. Konec konců, vše pochází od Boha a k Němu také spěje, takže nám doopravdy trvale nic nenáleží. A to je dobře, protože se konečně můžeme začít doopravdy zabývat tím, čím vlastně jsme.