Příchod

Papež František požádal lidi po celém světě, aby si uvědomil svou odpovědnost jeden za druhého a zeptali se sami sebe, zda jsou s dnešním světem spokojeni. Papež se otázal: „Je svět, který chceme opravdu světem harmonie a míru uvnitř nás, v našem vztahu k ostatním, v rodině a také uvnitř států a mezi nimi? A neznamená skutečná svoboda možnost zvolit si cesty, které směřují k dobru pro všechny a které jsou vedeny láskou?“

„…náš svět je v srdci a mysli Boha ‘domovem harmonie a míru’ a to je prostor, ve kterém je každý schopen najít si své správné místo a cítit se tam ‘jako doma’, protože je to „dobré“. Veškeré tvorstvo vytváří harmonickou a prospěšnou jednotu, ale především lidstvo stvořené k obrazu a podobě Boží je jedna rodina, ve které se vzájemné vztahy vyznačují nejenom podle pouhých slov jako skutečné bratrství: druhý člověk je milován jako bratr či sestra a náš vztah s Bohem, který je láska, věrnost a dobrota odráží každý lidský vztah a přináší harmonii všemu stvořenému. Svět Boží je světem, kde se každý cítí zodpovědný za toho druhého a za jeho dobro.

V tento večer by se měl každý z nás při rozjímání otázat se sám sebe: Je tohle opravdu ten svět, po kterém toužím? Je to opravdu ten svět, který všichni nosíme ve svých srdcích?…

„ …A bylo by pro nás také dobré se zeptat: Jsem opravdu strážcem svého bratra?

Ano, jste strážcem svého bratra! Být člověkem znamená starat se o druhého!

Ale když je harmonie porušena, nastane proměna: náš bratr, o kterého bychom se měli starat a milovat ho, se stává nepřítelem, se kterým bojujeme, kterého chceme zabít. A dokonce i v dnešní době pokračujeme v historii konfliktů mezi bratry, i dnes vztahujeme ruce na své bratry.

I dnes se necháváme ovládat modlami, sobeckostí, svým vlastním prospěchem… Naše zbraně jsme přivedli k dokonalosti, uspali jsme naše svědomí a vyostřili naše názory, abychom ospravedlnili naše jednání. Jako kdyby to bylo zcela normální, pokračujeme v rozsévání zkázy, bolesti, smrti! Násilí a válka vedou pouze ke smrti, hovoří smrtí! Násilí a válka jsou jazykem smrti!“

Papež František požádal všechny, co se sešli na Náměstí Sv. Petra, zda je možné změnit směr.

„Můžeme se dostat ven z této spirály smutku a smrti? Můžeme se znovu naučit žít a kráčet po cestách míru ?… Já říkám: Ano, je to možné pro každého z nás! Z každého konce světa chci dnes slyšet volání: Ano, je to možné pro každého z nás! Nebo ještě lépe chtěl bych slyšet od každého z nás, od toho nejprostšího po toho nejmocnějšího, včetně těch co jsou povoláni vládnout státům, aby odpověděli: Ano, my to chceme!“…

„Ať se každý odhodlá podívat do svého svědomí a zaposlouchá se do slov, která říkají: Zapomeň na svůj vlastní prospěch, který jen zatvrzuje tvé srdce, překonej lhostejnost, která tvé srdce vůči ostatním jen znecitliví, podmaň si své smrtící úvahy a otevři se dialogu a smíření. Snaž se porozumět bolesti svého bratra a nepřidávej mu na utrpení, nastav mu pomocnou ruku, obnov soulad, který byl narušen. A toho všeho se snaž dosáhnout ne sporem ale vstřícností! Nechť hluk zbraní utichne! Válka vždy znamená selhání míru, je vždy porážkou pro lidstvo“…

„Odpuštění, dialog, smíření ─ toto jsou slova míru, v milované Sýrii, na Blízkém Východě, po celém světě! Pojďme se pomodlit za usmíření a mír, pojďme společně pracovat na usmíření a míru a pojďme se stát vždy a všude muži a ženami porozumění a míru! Cosi sia ─ Nechť se tak stane.“

Z říjnového čísla 2013 časopisu Share International přeložila Dana Callaghan, původní zdroj  www.news.va.