Putování duše po stezkách života je do určitého okamžiku dost nahodilé, tj. výsledkem souhry individuálních akcí a zákonitostí přírody. Na začátku cesty zápasí jedinec se životními podmínkami a hledá základní směr svého vývoje. Vliv Mistrů se do té doby omezuje výhradně na vytváření dlouhodobě příznivých podmínek pro vývoj skupin jedinců v průběhu jejich inkarnací. Symbolicky se tato etapa vývoje nazývá Nádvoří nevědomosti a aktivita jedince v něm jako tápání. Jedinec je v ní zaměřen do osobnosti, čili „nižšího já“. Když začne poznávat souvislosti a formální zákonitosti pomocí svých pěti smyslů a za použití svého intelektu, dostane se do Síně učení. Stává se učedníkem, protože jeho cílem se stalo učení. Získává vědění o vnější stránce věcí – rozumové přesvědčení. Duše, čili „Vyšší já“ zápasí o převahu nad formou – hmotou a postupně dosahuje rovnováhy. Zde již Mistři mohou hledajícímu cíleně pomoci: Sesílají mu inspiraci, seznámí jej s jinými jedinci, kteří mu mohou pomoci, navedou jej na zdroje informací obsažené v dílech jiných apod. Postupně učedník zjišťuje omezenost a relativitu rozumového poznání, které spíše vytváří další otázky, než by na ně odpovídalo, a hledá na nahromaděné otázky univerzální odpovědi. Přechází ke hledání podstaty, která je za vnějšími projevy „ne-já“ a začíná poznávat univerzálnost jediného „Já“ obsaženého ve všem. Vyšší já přebírá čím dál větší kontrolu a postupně ovládne všechny tři nižší úrovně člověka (fyzickou, astrálně-emocionální a mentální). Jedinec se dostává do „Dvorany Moudrosti“ (někdy též „Modrá lóže“) a stává se členem Hierarchie Moudrosti. Patří již do určitého Hierarchického oddělení a ášramu a jako takový získává již svého Mistra, tj. Mistra Moudrosti, který jej osobně vede zpravidla po více inkarnací. To však neznamená, že jej denně navštěvuje nebo jinak kontaktuje. Existenci svého Mistra si dokonce žák ani zpočátku nemusí po delší čas vůbec uvědomovat. Je to totiž vždy Mistr, kdo si vybírá žáka, nikoliv naopak. Proto také nějakou dobu trvá, než se tuto skutečnost žák dozví a uvědomí. Nicméně pouto mezi Mistrem a žákem je již navázáno a je již jen opět otázkou času, kdy se i žák odhodlá k vědomé spolupráci. Dostává konkrétní úkoly, které představují jeho skutečné zapojení do Plánu vývoje, a které mu umožňují pokračovat v rozšiřování jeho vědomí na stezce vlastního vývoje. Přesto práce Mistrů zůstává neosobní a je jejich přáním, aby i vztah žáka k nim byl prostý všech emocionálních vlivů, slepé oddanosti a služby. Jejich cílem je probudit v žákovi touhu po službě lidstvu a Plánu, nikoliv určité osobě. Proto není výjimkou, že se žák ani po dlouhé době nedozví osobní jméno svého Mistra, protože to není vůbec podstatné. Podstatné je žákovo úsilí a jeho schopnost přijímat inspiraci a podporu od Mistra a nakolik tyto dary dokáže smysluplně využívat pro dobro světa.