Současné drastické plýtvání a destruktivní přístup se projevuje i v oblasti získávání energie: martnotratné spalování prastarých zásob ropy, plynu a uhlí, neskonale ničivá energie jaderného štěpení a neuvěřitelně málo účinné získávání energie z vody, větru, země a vzduchu. Tímto způsobem se lidstvo ocitlo nyní ve slepé uličce – může buď pokračovat v dosavadním způsobu získávání energie a riskovat ohrožení samotného života na Zemi, nebo podstoupit drastická omezení, která by jej uvrhla o stovky let nazpět. Pokud bychom totiž chtěli zabránit dalšímu otravování planety z našich elektráren, stala by se jakákoliv energie rychle velmi nedostatkovým zbožím a její spotřeby by se musela řádově snížit. Zdánlivě není z tohoto dilematu žádné východisko. Ani není řešením zvýšit podíl jaderných elektráren, jak je nyní často slyšet od elektrárenských společností. Jaderná energie ze štěpného procesu je nejničivější a nejrizikovější technologí, jakou kdy lidstvo uvedlo do provozu. Jde vlastně o uměle zpomalovaný stejný proces, jaký neřízeně probíhá při výbuchu jaderné nálože, se všemi důsledky, jaké tato zbraň přináší. Nejničivější z nich jsou přitom neviditelné a dosud nezjistitelné rozkladné účinky, které z jaderných elektráren vycházejí do širokého prostoru. Zhoršující se zdravotní stav lidského rodu, výskyt rakoviny a záplava nových nemocí jsou do velké míry způsobeny právě provozem jaderných elektráren. Jaderná štěpná reakce je doslova hrou s ohněm. Kdokoliv si myslí, že ví, co dělá nebo že má reakci plně pod kontrolou, se mýlí. To se ukázalo například před třiadvaceti lety v Černobylu.

Nesmíme zapomenout, že i ten nejmenší atom je tvořivým výsledkem Božího působení a jeho rozbíjením dochází k ničení Jeho díla. Už z tohoto pohledu je jasné, že důsledky tohoto činu se zákonitě negativně projeví na tom, kdo takto koná. Síly stvoření, ukryté ve hmotě se při její destrukci stávají samy destruktivními. Hovořit v této souvislosti o „čisté“ energii je jasný protimluv. Stačí si jen uvědomit celou posloupnost nákladné výstavby jaderné elektrárny, která spotřebuje spoustu materiálu, proces těžby uranu, jeho dopravu, čištění a přípravu, aby se stal „palivem“, nároky elektrárny v provozu na vodu, až po skladování vyhořelého paliva, budování odolných podzemních skladů a samozřejmě po celou dobu působení neviditelného záření, které působí rozkladně na éterických úrovních hmoty. A to ještě si nedovedeme ani představit, co s jadernou elektrárnou uděláme, až doslouží. Stane se snad nebezpečným hrobem jako v případě Černobylu?

Naštěstí je řešení energetické krize z pohledu Hierarchie velmi jednoduché. Spočívá ve využití poměrně jednoduché a absolutně bezpečné metody konstruktivního procesu jaderné fůze, konkrétně tzv. studené fůze. Jak píše pan Creme například v nedávno u nás vydané knize „ Opětovný příchod Krista a Mistrů moudrosti“ (více zde), na str. 192, stane se ve velmi blízké budoucnosti hlavním zdrojem energie studená fůze, která využije jednoduchého izotopu vody. Takto budou uspokojeny potřeby každého státu, každého města a stačí na to pouhých pět až deset let.

Tuto předpověď vyslovil již před více jak 30-ti lety a dosud jsme ještě o studené fůzi mnoho od vědců neslyšeli. To je nejspíš proto, že naděje a očekávání se vkládají zatím do jaderného štěpení a tak na odhalení bezpečného a levného zdroje energie zatím nepřišel čas. Zajímavá je proto zpráva z konce března (zde), která bohužel zůstala bez větší odezvy. Hovoří o slibném pokusu, který má dokázat proveditelnost studené fůze v laboratorních podmínkách (odkaz). Není bez zajímavosti, že se tak stalo v USA nedlouho poté, co došlo k zásadnímu obratu ve směrování této země s nástupem nového prezidenta.

19. dubna se tomuto tématu věnoval i pořad na CBS, kde se hovořilo o návratu studené fůze (zde), která se zdála před 20 lety nejdříve velmi nadějná, ale optimismus se následně brzy vytratil. I zde zvláště nám v Čechách neunikne jistá souvislost s dějinným vývoje, protože si na dobu kolem roku 1989 dobře pamatujeme, jako na dobu rostoucích nadějí, osvobozování středoevropských států a dalších zemí z područí Sovětského svazu a odzbrojování a sbližování mezi Sovětským svazem a Spojenými státy. Tato doba rychle pominula a nadějný vývoj se ze světového hlediska v podstatě zabrzdil. S tím jakoby stejně tak rychle vyprchaly naděje vkládané do studené fůze, jejíž další zkoumání bylo také v podstatě zastaveno. To ovšem není nikterak náhodné, když si uvědomíme, že ke všem velkým objevům nedochází náhodou, ale jsou předávány jako inspirace do vnímavých myslí vědcům od Mistrů moudrosti. Jistě si dovedete představit, co by objev téměř nevyčerpatelného zdroje energie dokázal udělat za škodu, kdyby k němu došlo v rozděleném a soupeřícím světě, ve světěm kde se neustále zvyšují výdaje na zbrojení, zatímco životní prostředí se zhoršuje, kde milióny lidí hladoví, zatímco malá hrstka bohatých spekulantů závratně bohatne…

Ani studená fůze však není tím konečným řešením naší energetické potřeby. Připraveny jsou ještě vyšší technologie, které však vyžadují hlubší poznání, jež se nám dosud nedostává. Nicméně současný způsob získávání energie se stane zanedlouho zastaralým a neuvěřitelně nesmyslným. Kdy se tak stane zatím nikdo přesně neví, ale jak je zřejmé, záleží to nyní hlavně na lidech, tj. na nás samotných.