Díky poválečnému uspořádání, které přežívá až do dnešní doby, a díky rozvinuté neokoloniální politice zaujímají Spojené státy v mezinárodním řádu významné místo. Samy o sobě si nejspíš myslí, že dominantní místo jim patří a že mají patent na rozum, tedy aby hodnotily ostatní a aby jim vnucovaly svou vůli. Používají k tomu osvědčený koloniální postup. Nejdříve se pokusí vybraný stát, resp. jeho vládu koupit nebo podplatit. Pokud se to nepodaří, uvalí sankce a podporují opozici. V případě silného zájmu pak použijí buď vojenskou sílu, nebo vyvolají státní převrat, odstraní nepohodlné vůdce apod. K tomu jim slouží jednak americký dolar jako mezinárodní platební prostředek a síť vojenských základem a tajných služeb, které operují po celém světě. Několik desítek let tato politika docela fungovala a ani nebyly jedinou zemí, která tyto metody používala. V posledních letech však jejich účinnost povážlivě klesla. Mnoho uměle vytvořených a Spojenými státy podporovaných režimů se zhroutilo nebo přinejmenším oslabilo a použití síly se čím dál méně vyplácí. To souvisí i s přechodem věků. Zatímco ve Věku ryb byl přístup „rozděl a panuj“ docela efektivní, ve Věku vodnáře již přestává fungovat. Ve Věku vodnáře se naopak daří spolupráci, domluvě a konsenzu, které umožňují i spojování energií, mísení a vzájemné zesilování. Přístup Věku ryb založený na konfrontaci naopak vede k vzájemnému rušení energií, vítězství jednostrannosti a tedy i nespravedlnosti. Není náhodou, že na sklonku Věku ryb tolik vynikala Amerika, která patří mezi mladé národy. Jak říkal pan Creme, představuje zatím stále ještě nedospělého puberťáka, který si potřebuje dokazovat vlastní sílu a schází mu moudrost, která přichází s věkem.

Současná americká administrativa jde přesně proti energii doby: upřednostňování jednotlivců na úkor skupiny, ovládání silou, konfrontace. To zákonitě vyvolává odpor, který bude podkopávat současné uspořádání a podpoří hledání alternativ. Je stále v zajetí šestého paprsku idealismu, který je paprskem osobnosti tohoto národa. Tento paprsek je zdrojem silného mámení, kterým tato velká země podléhá. Pod vlivem své duše, která je na druhém paprsku lásky a moudrosti chce dosáhnout sjednocení a míru, ale kvůli své osobnosti se o to snaží silou. Myslí si, že jednota světa a světový mír nastane jedině tehdy, když ostatní národy se budou chovat stejně jako Amerika. Že ona jedině zná tu správnou cestu a když ostatní ji budou následovat, tak se budou všichni mít dobře. Tato zaslepenost a arogance je stejného původu, jakou třeba katolická církev potlačovala ostatní věřící a prosazovala silou svůj světonázor při pronásledování jinověrců a v náboženských válkách. Paprsek duše reprezentují nejvyspělejší lidé daného národa, zpravidla ti, kteří za sebou zanechávají trvalý kladný odkaz. Bohužel se však duše národa projevuje většinou jen ve vypjatých historických okamžicích, jako tomu bylo v případě Spojených států období jejich vzniku, občanské války a naposledy během druhé světové války a v krátkém období po ní. Vznik Spojených národů na kterém se Spojené státy podílely a jejich poválečný Marshallův plán jsou významné počiny, kterými se tato země zapsala do světové historie a jsou to také projevy jejich moudré a láskyplné duše.

Prezident Trump reprezentuje zatím jen úroveň osobnosti národa. Jeho „jednoduchá“ řešení složitých mezinárodních problémů a krizí mohou proto být mnoha vyspělejším národům až přímo komická, protože z nich jasně vyzařuje silná zaslepenost a sebestřednost.

Ukazuje se však, že metody Věku ryb již ve Věku vodnáře přestávají fungovat. Konkrétně je vidět, že problémy se již nedají řešit silou. Ještě konkrétněji, že války se nedají vyhrát. Vidíme to na Ukrajině a vidíme to i na Středním východě. Rusku se ani při několikanásobné přesile a po třech letech nepodařilo dosáhnout jednoznačného vítězství a podobně ani Izrael při neporovnatelně silnější armádě nedokázal zcela porazit palestinské bojovníky vyzbrojené pouze lehkými zbraněmi. Je to také tím, že obecně fyzická rovina přestává být dominantní, že se čím dál více zesiluje vliv roviny mysli, tedy myšlenková síla, odhodlanost a jednota na myšlenkové úrovni. Naopak, ti, kdo útočí fyzickou silou a provádějí destrukci na této rovině, sami zažívají napětí a destrukci u sebe. To je podle mne částečně i případ nedávných ničivých požárů v Kalifornii. Spojené státy zásobovaly vojensky Izrael, který srovnal s jejich pomocí se zemí téměř celou oblast Gazy. Následky požárů v Kalifornii vypadají velmi podobně – vyhořelé celé čtvrti a malá městečka, lidé násilně vyhnaní ze svých domovů… V malém měřítku to připomíná to, co způsobují Spojené státy ostatním zemím. Každá akce totiž vyvolává reakci a akce Ameriky v posledních letech a desetiletích se začínají vracet jako bumerang. Ta se může projevovat na příklad rozbouřeným přírodními živly, finančními problémy, nepokoji. Ostatně Amerika svými činy způsobila mnoho utrpení a nespravedlností. Je zemí, která od konce poslední světové války vedla nejvíce válek, provedla nejvíce okupací a politických převratů. Dává to tušit, že karma se projevuje i na mezinárodní úrovni. Napětí a utrpení lidí, jak vysvětloval pan Creme, se přenáší na velké přírodní síly, jakými jsou živly a Dévové a ty jsou pak také narušeny a tím je narušena i přírodní rovnováha, kterou mají za úkol udržovat. Výsledkem jsou pak zemětřesení, požáry, tornáda, záplavy a podobné katastrofy. A že to postihne právě Ameriku už dokážou asi zařídit Pánové karmy. Naplňuje se tím také předpověď, kterou pro západní svět Maitréja popsal jako “zkušenost divočiny“. Měl tím na mysli, že jako následek neokoloniální politiky, tedy vykořisťování tzv. rozvojových zemí, které uvedly mnoho lidí do stavu nouze a strádání, se v menším měřítku projeví i u lidí v Americe a na Západě obecně ztráta jistot, ekonomické problémy, destrukce, a že tak lidé budou mít příležitost uvědomit si, jaké to je, když přijdou o všechno, když se svět kolem nich zhroutí.

Je také až zarážející, kolik spojenců dokázaly Spojené státy za pouhých několik týdnů, co je u moci Trump již ztratit, a kolik zemí si dokázaly znepřátelit. Dalo by se říci, že zůstal jen jeden stát, který se ze spojenectví s nyní USA raduje, a to je Izrael. Otázkou ovšem je , jak dlouho mu toto nadšení vydrží, když vezmeme v úvahu nevypočitatelnost Trumpovy politiky.

Z hlediska kvality energií, kterou nová americká vláda reprezentuje, se jedná jednoznačně o aspekt Šivy – ničitele, tedy prvního paprsku vůle. Jde zejména o ničitele iluzí, které nám zabraňují vidět věci kolem nás v pravém světle, ve své nezkreslené podobě. Ideologie i náboženství nám totiž vkládají do myslí určitá schémata a obrazy, které nás pak ovlivňují, ať už si to uvědomujeme či nikoliv. Šiva odpovídá v západní liturgické terminologii aspektu Boha Otce. První paprsek dokáže být nejdestruktivnějším. A možná právě to dnešní svět potřebuje. Stojíme totiž před rozsáhlými změnami. Máme před sebou úkol vybudovat společnost, která bude odpovídat energiím nové doby, a která bude zejména mírumilovná a láskyplná, nikoliv agresivní a nenávistná, která bude spolupracující a nápomocná, nikoliv soutěživá a závistivá.

Nejdříve však je třeba zbourat to staré. A v tom, jak se zdá, je Trump skutečně dobrý. Je to skvělý bořitel a ničitel. Pod jeho vlivem se zboří to, co není životaschopné, co není dost silné, aby vytrvalo. Co nemá dostatečnou podporu, aby odolalo. Asi toho zrovna moc nevytvoří, ale že toho hodně rozbourá, je snad už jasné. Zejména půjde o mezinárodní pořádek, který je opravdu již přežilý a zastaralý. Z velké části je výsledkem druhé světové války a pak též studené války a je značně nespravedlivý vůči státům, které nepatřily k vítězným mocnostem. Státy patřící do Rady bezpečnosti jsou v podstatě nedotknutelné a to se týká i jejich vazalů, čili spojenců. Kvetoucí ekonomický kolonialismu, podporovaný institucemi, jako je Světová banka, Světová obchodní organizace, Mezinárodní měnový fond a velkými investičními společnostmi, podkopává spravedlivé ekonomické vztahy a podmínky. Domnívám se, že tyto zkostnatělé instituce nevydrží nápor energie a otřesy vyvolané americkou vládou a buď se přetvoří nebo zaniknou.

Když bude prezident Trump pokračovat v dosavadním kurzu, kdy si znepřáteluje jednu zemi za druhou, může také dojít k tomu, že se takto postižené státy budou chtít spojit, resp. že je nepřátelství k Trumpovi spojí a vznikne nové světové společenství. A jestli se pak Amerika ocitne nakonec osamocená, možná se nakonec bude chtít do nového společenství – třeba až po Trumpově odchodu také zapojit.

Osud Ameriky se zdá být již předurčen. Nejdříve chaos a strmý či pozvolný pád, protože chaos způsobený současnou vládou se bude jen zvětšovat, až dosáhne kritického bodu, kdy se probudí konečně velká část národa, aby destrukci dokončila svým odporem a uvolnila místo k vytvoření nového uspořádání. Oslabení dosud dominantní Ameriky a jejich mezinárodních vazeb poskytne celému světu podobnou příležitost, jakou představuje ve vzrostlém lese pád starého mohutného stromu pro spoustu menších stromků a dalších rostlin, které dosud jen živořily ve stínu tohoto velikána. Příležitost k tomu, aby se pokusil bez cizího vměšování začít vytvářet přirozený mezinárodní řád, kde bude pro každého dost místa a kde právo bude na straně slabšího a spolupráce bude samozřejmým základem všech vztahů. Není tedy třeba se obávat, když se bude hroutit dosavadní řád. Je třeba v tom vidět naději na lepší budoucnost pro všechny.