Události, jež mění tvář tohoto světa, začínají mnohdy docela nenápadně a probíhají téměř až do svého vyvrcholení bez větší pozornosti většiny lidí. Kdo by si ještě například začátkem listopadu 1989 dokázal představit, že za několik málo měsíců budeme žít v demokratickém státě a kdo před něco víc jak rokem tušil že nás čeká vleklá celosvětová krize?

Právě tak nyní, když vrcholí světová konference Spojených národů o klimatických změnách v Kodani, se může zdát, že to je jen další formální jednání hlav států a odborníků na životní prostředí, ale ve skutečnosti jde o významný pokus o nastolení spravedlivějšího a zdravějšího světa.

Předně je třeba si uvědomit, že organizátorem tohoto velkého podniku je celosvětové sdružení, které vzniklo jako důsledek vítězství pokrokových sil v poslední světové válce. Zahrnuje naprostou většinu zemí světa a je opravdovým reprezentantem lidstva na planetě Zemi. Organizace Spojených národů je v plánech Mistrů předurčena k celosvětovému řízení dalekosáhlých změn ve všech oblastech života. Mimo jiné má za úkol v praxi uplatnit princip sdílení na mezinárodní úrovni a tím nastolit spravedlnost a mír pro všechny.

Není tedy náhodou, že právě tato organizace pořádá světovou konferenci o řešení jednoho z nejožehavější globálních problémů – o klimatických změnách.

Z obvyklých reportáží a komentářů médií se vymyká hluboký a rozumný text, který jako úvodník vytisklo těsně před začátkem summitu 56 světových novin ve dvaceti jazycích současně na několika kontinentech. Jak se v úvodu textu říká, uskutečnili „tento bezpříkladný krok proto, že lidstvu hrozí bezprostřední nebezpečí“. Výstižný titulek varuje „Konference o klimatických změnách v Kodani: 14 dnů, které zpečetí pohled historie na naši generaci“.

Také hlas lidí je čím dál tím více slyšet. A to doslova i v jednacím sále. Nejprve se dnes skupina asi 4 tisíc aktivistů pokusila proniknout do jednacího střediska Bella center, aby zde uspořádala „shromáždění národů“. Když k uším delegátů nedolehly výzvy stotisícových demonstrací ani přesvědčivé zkušenosti domorodých lidí ze všech kontinentů, kterým oteplování klimatu doslova bere živobytí a půdu pod nohama, uspořádalo asi 60 členů nevládních organizací hlasitou stávku přímo v jednacím středisku, přičemž zpěv a bubnování vedl domorodý bolivijský indián Tom Goldtooth.

Když sleduji fotografie a videa z jednání i z akcí a protestů v okolí, cítím z aktivistlů spravedlivé zanícení pro dobrou věc, podobné tomu, co panovalo v národě při sametové revoluci, a z tváří politiků se po včerejší krizi dá vyčíst úleva a určité radostné poznání, že lze jednat a dospět k dohodě i jinak, že spolupráce je možná a vede k řešení, že se mohou podílet na něčem, co je velká a nanejvýš potřebná záležitost . Mnozí si již uvědomují, že jsou pod velkým tlakem a že lidé je budou soudit podle jejich činů. Jak řekl dnes David Milliband, ministr pro životní prostředí Velké Británie:“Politici budou čelit hněvu veřejnosti, pokud to dopadne tak, že dohoda nebude možná.“

Politici si již dobře uvědomují, že tento tlak nepoleví a lidé a národy začínají cítit svou sílu změnit svět, když se spojí dohromady. Ať už tedy Kodaňská konference nakonec dospěje k dohodě nebo ne, bude stejně značit velký krok ve sjednocování lidstva, v jeho směřování k pravdě a spravedlnosti.