Zpravodajský server Democracy Now! uvedl 22. září rozhovor s renomovaným chilským ekonomem o světové chudobě z něhož zde uvádíme nejzajímavější pasáže v českém překladu.

AMY GOODMAN: Zatímco prezident Obama zvažuje zaměstnat bývalého korporativního manažera jako svého ekonomického poradce, mnoho ekonomů pochybuje o tom, kam Spojené státy směřují. Minulý týden, během našeho výletu do Bonnu v Německu, jsem měla možnost mluvit s uznávaným Chilským ekonomem Manfredem Max-Neefem. V roce 1983 vyhrál Cenu správného živobytí, dva roky po vydání své knihy Pohled zvenku dovnitř: Zkušenosti s bosou ekonomikou. Začínám tedy otázkou, co je to bosá ekonomika?

MANFRED MAX-NEEF: Je to metafora, ale pochází z konkrétní zkušenosti. Pracoval jsem asi deset let v oblastech extrémní chudoby v horách, v džungli, v městských oblastech v různých částech Latinské Ameriky. Na začátku tohoto období jsem se ocitl v indiánské vesnici v horské oblasti Peru. Byl škaredý den, celou dobu pršelo a já stál ve slumu. A naproti další muž v blátě, ne ve slumu, v blátě. Dívali jsme se na sebe, byl to malý muž, hubený, hladový, nezaměstnaný, měl pět dětí, manželku a babičku. A já byl znamenitý ekonom z Berkeley, už tehdy učící na Berkeley, a tak dále. Dívali jsme se na sebe a náhle jsem si uvědomil, že mu v jeho podmínkách nemám co smysluplného říct. Že celý můj jazyk ekonoma je tady úplně k ničemu. Měl jsem mu říci, že by se měl radovat, protože HDP vzrostlo o pět procent a podobně? Všechno bylo absurdní.

Takže jsem zjistil, že pro toto prostředí nemám žádný jazyk a že musím vynalézt nový. A tak vznikla metafora bosé ekonomiky, kterou musí provozovat každý ekonom, který se odváží vstoupit do bláta. Pointa je ta, že ekonomové studují a analyzují chudobu ve svých pěkných kancelářích, mají všechny statistiky, tvoří své modely a jsou přesvědčeni, že vědí o chudobě všechno. Ale nerozumějí chudobě. A to je velký problém, proto je také chudoba pořád tady. To úplně změnilo můj život ekonoma. Vynalezl jsem pro tyto podmínky smysluplný jazyk.

AMY GOODMAN: A co je tento jazyk? Jak aplikujete ekonomiku, či vysvětlujete její změny?

MANFRED MAX-NEEF: Ne, jde o něco mnohem hlubšího. Není to typický recept od někoho ve vaší zemi, patnáct lekcí a spokojenost zaručena, nebo vám vrátíme peníze. O to nejde, jde o něco hlubšího. Řeknu to takto: Dosáhli jsme evolučního bodu, ve kterém hodně víme. Víme toho zatraceně moc. Ale velmi málo toho chápeme. Nikdy v lidské historii nebylo nashromážděno takové vědění jako za posledních 100 let. Podívejte se, jací jsme. K čemu bylo toto vědění? Co jsme s ním udělali? Pointa je, že vědomosti samotné nestačí, že nám chybí pochopení.

Je rozdíl mezi znalostmi a pochopením. Například, řekněme, že jste studovali vše co se dá o jevu zvaném láska nastudovat, z teologického, sociologického, antropologického, biologického a dokonce biologického pohledu. Výsledek je ten, že budete znát vše co se dá o lásce vědět. Ale dříve nebo později zjistíte, že lásku nikdy nepochopíte, dokud se nezamilujete. Co to znamená? Že se musíte stát částí toho, čemu se pokoušíte porozumět. Jak se zpívá v latinskoamerické písni, pokud se zamilujeme, jsme mnohem víc než dva. Když někam patříte, tak chápete. Když jste odděleni, můžete shromažďovat znalosti. A to je – to byla funkce vědy. Nyní je věda rozdělena na části, ale pochopení je celostní.

A to se děje s chudobou. Rozumím chudobě, protože jsem tam byl. Žil jsem s nimi. Jedl jsem s nimi. Spal jsem tam, však víte. A potom se začnete učit, že v tomto prostředí mají jiné hodnoty, jiné principy, na rozdíl od těch ze kterých přicházíte. A že se mezi chudými můžete naučit ohromné množství fantastických věcí. Od chudých jsem se naučil mnohem víc, než na univerzitách. Ale to zažilo velmi málo lidí, rozumíte? Dívají se na to zvenčí, místo aby to zažili zevnitř.

Naučíte se neobyčejné věci. První co se naučíte, a co lidé, kteří chtějí něco dělat, aby byla chudoba překonána nevědí je, že v chudobě je ohromná tvořivost. Pokud chcete přežít, nemůžete být blbec. Každou minutu musíte přemýšlet, co dál? Co vím? Jaký trik tu mohu použít? Co je tohle, tady to, tamto? Takže ustavičná tvořivost. To se kombinuje se sítěmi spolupráce, vzájemné pomoci, víte, všelijaké neobyčejné věci které už nenajdete v naší dominantní společnosti. Ta je individualistická, chamtivá, egoistická a tak dále. Pravý opak toho, co najdete u chudých. A tak je někdy docela šokující, že v chudém prostředí můžete najít lidi mnohem šťastnější, než například u nás. To také znamená, že chudoba není o penězích, je to mnohem složitější věc.

AMY GOODMAN: Co si myslíte, že potřebujeme změnit?

MANFRED MAX-NEEF: Skoro všechno. Jednoduše řečeno, jsme neuvěřitelně hloupí. Systematicky jednáme proti důkazům které máme. Víme všechno, co by se nemělo dělat, není nikdo, kdo by to nevěděl. Zvláště vysocí politici přesně vědí, co by se nemělo dělat. A přece to dělají. Po tom, co se stalo od října 2008 (úpadek velkých finačních institucí v USA), co byste si mysleli? Že se odteďka začnou měnit? Chci říct, že oni vědí, že tento model nefunguje. Ten model je dokonce zhoubný, rozumíte? Prudce zhoubný. A jaký je tedy výsledek a co se stalo na poslední schůzce Evropské Unie? Jsou ještě větší fundamentalisté než předtím. Takže jediná věc kterou si můžeme být jistí je, že příští krize přijde a že bude dvakrát taková jako tahle. A pro tu už nebude dost peněz. A tak to tedy bude. A to je důsledek systematické lidské hlouposti.

AMY GOODMAN: Našel jste něco, co by dalo naději chudým komunitám ve kterých jste žil a pracoval?

MANFRED MAX-NEEF: Solidaritu lidí. Víte, respekt k ostatním. Vzájemnou pomoc. Žádnou chamtivost. To je vlastnost, kterou v chudobě nenajdete. A mysleli byste si, že by jí tam mělo být více než jinde, že chamtivost patří k lidem co nic nemají. Ne, právě naopak. Čím víc máte, tím víc jste chamtiví. A celá tahle krize je výsledkem chamtivosti. Chamtivost je dominantní hodnota v současném světě. Dokud tomu tak bude, tak je s námi konec.