Federico Mayor Zaragoza, bývalý generální tajemník UNESCO (Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu), je neúnavným pracovníkem pro mír a podporu spravedlnosti. Během svých dvanácti let v čele UNESCO (1987-1999) profesor Mayor obnovil poslání organizace „budovat baštu míru v myslích lidí“ tím, že dal instituci do služeb míru, tolerance, lidských práv a mírového soužití. Pod jeho vedením vytvořila UNESCO Program kultury míru, jehož cíle se točí kolem pěti hlavních témat: vzdělávání pro mír; lidských práv a demokracie; boje proti izolaci a chudobě; obrany kulturní různorodosti a mezikulturního dialogu; a prevenci konfliktů a upevňování míru.

Na konci dubna 2010 profesor Mayor laskavě souhlasil zúčastnit se Skype konference se skupinou studentů Mezinárodního studijního programu v Muzeologii na Reinwardt Academy for Cultural Heritage Studies v Amsterdamu.

Následuje jeho proslov.

Udržitelná budoucnost

Co chceme dát svým dětem a dětem jejich dětí?

Nemůžeme budoucím generacím zanechat dědictví světa ve zmatku a krizích, s neustále se prohlubujícím zhoršováním životního prostředí, s rostoucí propastí mezi bohatými a chudými.

Nemůžeme jim zanechat svět, ve kterém jsme byli řízeni tržními silami. Ukázalo se, že takový postup je obrovskou pastí.

Namísto toho musíme být řízeni sociální spravedlností, lidskými právy. Musíme být vedeni úžasnými hodnotami uchovávanými v dohodě o lidských právech vytvořené na obecné úrovnik tomu, aby nás inspirovala ke každodennímu chování – Všeobecné deklaraci lidských práv.

V roce 1945 po vytvoření Spojených národů -„Nás Lidu“ – k tomu, aby se následující generace vyvarovaly válek, jsme namísto spolupráce a sdílení, namísto dodržování slova, které jsme dali rozvojovým zemím, zvolili vykořisťování.

V roce 1974 bylo dosaženo dohody, že bohaté země poskytnou rozvojovým zemím 0,7 procenta ze svého hrubého domácího produktu. Každý, kdo umí počítat, si může zjistit, že to znamená, že vyvinutým zemím bude ponecháno 99,3 procenta. Ani to nám však nestačilo; rozhodli jsme se, že nebudeme dávat tyto peníze přímo, ale navýšením půjček – ne jenom prostých půjček ale půjček s úrokem. Stalo se bohužel, že namísto toho, aby se Světová banka stala institucí podpory a solidarity pro chudé, se z ní stala instituce sloužící vedoucím státům, kvůli jejich moci a bohatství.

Výsledek,.zvláště v posledních desetiletích, byl velmi zničující. Síla globalizátorů způsobila neskutečné škody: jsou tací, kteří říkají, že se nemáme řídit sdílením a sociální spravedlností, ne „intelektuální a morální solidaritou“, jak říká ústava UNESCO, ale tržními zákony. Výsledkem jsou hrozivé krize, jaké nyní zažíváme.

My, průmyslové země, vykořisťujeme chudší země ještě více než předtím, Děláme co se nám zachce. Bereme si jejich přírodní zdroje, zatímco podmínky v chudých zemích se neustále zhoršují.

Je jasné, že jsme v hluboké krizi – ale dovolte mi říci, že je to také velká příležitost. Musíme být připraveni udělat radikální změny. Musíme vzít budoucnost do svých rukou. Musíme pracovat na vytváření míru namísto na přípravě války. Války v minulosti bylo založeny na lžích a strategických plánech na získání ropy a obrovského potenciálu těchto zemí.

Nyní jsme v bodě, kdy můžeme udělat pro budoucnost důležitou a podstatnou změnu. Můžeme udělat radikální změnu.

Jaký bude náš odkaz pro mladé generace?

Můžeme mladším generacím říci, že již nebudeme žít v ekonomice založené na spekulaci nebo založené na vykořisťování a válce.

Víte, že každý den utrácíme 3 miliardy dolarů na zbrojení – na mašinérii války? A zároveň za stejnou dobu, za 24 hodin, zemře hladem více než 60 000 lidí, z nichž je přinejmenším 35 000 dětí. Každý den. Nemůžeme již dále trpět skutečnost, že utrácíme peníze na zbraně, zatímco lidé jsou tak chudí, že umírají hladem. Nemají přístup k vodě, potravinám, zdravotní péči, k lékařskému ošetření a příbytku.

Nejdůležitějším mandátem nebo posláním UNESCO v kontextu systému Spojených národů je, že musíme podporovat změnu z kultury síly, vnucování, násilí a kultury války na kulturu dialogu, usmíření a spojenectví, na kulturu míru.

Abychom toho dosáhli, musíme povstat a říci, že již nadále nepřijímáme globalizaci založenou na nadřazenosti nejbohatších zemí. Ty opustily Spojené národy: vytvořily plutokracie – G7, G8 a nyní G20. S takovým rozdělením se nelze smířit. Jak se s tím lze vypořádat?

Potřebujeme opět silné a důležité Spojené národy, s rovnoměrně zastoupenými všemi zeměmi. Spojené národy se musí reformovat tak, aby všechny země byly vedeny etickými hodnotami Všeobecné deklarace lidských práv. A nyní máme přiležitost změnit naši kulturu a ekonomiku na takovou, která bude založena ne na válce, ale na globálním udržitelném rozvoji. Dnes můžeme nasytit všcheny lidi – 6,5 miliardy lidí -můžeme nasytit každého. Je třeba, abychom si připomněli Millenium Goals (Rozvojové cíle tisíciletí). Když vynaložíme ročně 6 miliard dolarů, může to znamenat ohromné věci. Musíme vyrobit vodu. Můžeme vyrábět potraviny a víme jak udržovat lidi při zdraví. Můžeme poskytnout obydlí, vzdělání, dopravu.

Především musíme vytvořit kulturu míru. Zanechme násilím a podporujme kulturu naslouchání, domluvy, respektu a tolerance tak, že konečným výsledkem bude přechod z kultury rozdělování a války na kulturu dialogu a míru.