Na počátku tohoto roku vyšla již druhá kniha pana Raj Patela, aktivisty, akademika a spisovatele, a stala se rychle bestsellerem. Kniha s provokativním názvem „Hodnota ničeho“ (v originále The Value of Nothing) si vzala za titul vtipný postřeh Oscara Wilde „Lidé v dnešní době znají cenu všeho, ale neznají hodnotu ničeho.“, který je starý více než století, ale stále aktuální. Odhaluje jeden ze základních mýtů současného ekonomického světa a sice přesvědčení, že skutečnou hodnotu čehokoliv nejlépe určí trh. Slepá víra ve fungování trhu byla hlavní příčinou ekonomického kolapsu posledních let, který nás nutí k zamyšlení, zda skutečně správně hodnotíme náš svět, když se spoléháme především na ceny. Na jednoduchém příkladu hamburgeru (nejznámějšího výrobku tzv. rychlého občerstvení v USA) ukazuje, jak tržní ceny mohou být dramaticky rozdílné od reálných. Hamburger stojí po celých Spojených státech kolem čtyř dolarů, patří tak mezi nejlevnější jídla vůbec. Někteří lidé si však dali tu práci a spočetli i tzv. skryté náklady, které s sebou tento výrobek nese. Jde především o to, že se vyrábí z rostlin, které se pěstují převážně na místě původních deštných pralesů, takže jeho výroba poškozuje biosystém, snižuje biodiverzitu, zvyšuje množství oxidu uhličitého, snižuje vytváření kyslíku a tak dále, často se při jeho výrobě používá velmi levná pracovní síla novodobých ekonomických otroků a jeho konzumace vede ke zdravotním problémům. Skutečná cena, kterou bychom za hamburger tak měli platit je pak kolem 200 dolarů. Z toho je vidět, že trh nevede k reálnému ocenění zboží, ale spíš se snaží skutečné ceny skrýt.

Jeho předchozí kniha Nacpaní a hladoví (orig. „Stuffed and Starved“) se zabývá otázkou distribuce potravin. Žijeme ve světě, kde asi jedna miliarda lidí trpí nadváhou a zároveň téměř stejné množství lidí nemá dostatek potravy. A přitom je na světě dostatek potravy pro všechny. Takže jde o problém distribuce. Kniha poukazuje na příčiny nespravedlivého rozdělování potravin ve světě. „Když zavedete globální trh s potravinami, tak zavedete vlastně dvě pravidla. První zní :Když máte peníze, tak si můžete koupit jídlo z celého světa. To je docela dobrá věc a dělají to všechny bohaté státy jako například USA, v Evropě a podobně. Zavedete ale také druhé pravidlo, které říká, že když nemáte peníze, tak hladovíte.“ A to se také děje a to nejen v tzv. rozvojových zemích. Dokonce v těch nejbohatších zemích je mnoho lidí o hladu. V USA trpí v současnosti asi 40 milionů lidí nedostatkem potravy. Proč je tomu tak? Je snad nedostatek potravin? Pro názornost přirovnává současný světový potravinářský průmysl ke sklence na šampaňské. Velkou trychtýřovité nádobě, která se uprostřed zužuje v tenkou stopku a dole se opět rozšiřuje. Široké hrdlo přestavuje zemědělce z celého světa. Obrovské množství výrobců, miliony farmářů. Uprostřed je několik málo světových distribučních společností, které ovládají trh a dole je 6 miliard spotřebitelů = všichni lidé, kteří potřebují denně jíst. Takhle trh funguje víceméně ve všech komoditách. Několik velkých hráčů určuje pravidla pro celý trh. Kdo na tom nejvíc vydělává? Farmáři? Jistě také něco dostanou, ale aspoň v západních zemích žijí farmáři hlavně z dotací od státu. Jejich výdělky se však v žádném případě nedají srovnávat s výdělky distribučních společností. V Indii byly kdysi hladomory průměrně více jak za sto let. Poté co však přišli Britové jako kolonizátoři a násilně zavedli trh s potravinami, začaly se objevovat hladomory průměrně každý čtvrtý roku. Produkce a efektivita sice výrazně stouply, ale zemědělcům, ani dalším obyvatelům to vlastně nic nepřineslo. Velkou část produkce totiž skoupila Británie a místní lidé trpěli nakonec hladem, protože neměli dost peněz, aby si mohli potraviny za tržní cenu koupit. A takhle podobně to je ve světě dodnes. Například Haiti bylo kdysi potravinově nejbohatší a soběstačnou zemí v Latinské Americe. Nyní je nejchudším státech Ameriky a musí spoléhat na potravinovou pomoc. Po otevření svého trhu nebylo totiž schopno konkurovat bohatě dotovaným farmářům z USA.

Raj Patel (čti „Rádž Patel“) pochází z Indie a s rodiči přiletěl v roce 1977 do Londýna. Žil také v africkém Zimbabwe a po vyhoštění se usadil v Kalifornii, kde začátkem roku získal americké občanství. Studoval na prestižních západních univerzitách v Británii a USA (University of Oxford, the London School of Economics a Cornell University). Přispívá do velkých pokrokových novin a časopisů. Nyní pracuje v San Francisku v Ústavu pro potraviny a rozvojovou politiku (The Institute for Food and Development Policy). Pohotový a poutavý řečník, který dovede použít i břitký humor a ironii o sobě prohlašuje, že není žádným Mesiášem, ale jen „zlobivým klukem“. Je činný v několika mezinárodních hnutích a říká o sobě, že protestoval na čtyřech kontinentech. Nebojí se atakovat i ta nejposvátnější tabu moderního světa a dovede zaujmout posluchače i na svých přednáškách a televizních vystoupeních. Od minulého roku měl již několik rozhovorů pro alternativní zpravodajský kanál „Democracy Now!“( http://www.democracynow.org/) a 12. února vystoupil v jednom z nejúspěšnějších amerických talk show The Colbert Report (http://www.colbertnation.com). Od té doby se pozvání na přednášky a vystoupení jen hrnou. Dá se tedy očekávat, že o něm ještě uslyšíme.