„Vzdělávání, vzdělávání, vzdělávání“ bylo téma hlavního proslovu, který měl pan Benjamin Creme na konferencích o transmisní meditaci v Americe i v Evropě v roce 2008.

Uvádíme zajímavé výňatky ze sekce otázek a odpovědí na americké konferenci, které byly uveřejněny v časopise Share International v březnu 2009.

Které z knih Alice Baileyové ve vztahu k novému vzdělávání byste doporučil?

Velice bych doporučil Vzdělávání v Novém věku. Potom Zasvěcení lidská a sluneční. Dále, máte-li volný víkend,Pojednání o kosmickém ohni! Také knihy o paprscích, esoterickém léčení, esoterické astrologii. Pročtěte je všechny. Všechny vám poskytnou vzdělání. Byly napsány, aby podněcovaly mysl a intuici a probudily vás do takových úrovní sebe samých, jakých si ani nemusíte být vědomi.

Wilhelm Reich před mnoha lety objevil éterickou látku, ale byl společností odmítnut. Bude tato práce včas uznána, aby mohla být planeta uchráněna před následky jaderného záření na éterických rovinách? Bude znovuobjevena éterická látka? Jak se věda dozví o éterickém znečištění?

Při svých pokusech objevil Wilhem Reich to, co esoterici znají jako vyšší úrovně éterické hmoty. Reich byl vědec, ne esoterik. Nehledal éterickou látku, ale došel svými pokusy k takovému výsledku. Poznal, že existuje primární energie v každém aspektu hmoty, ať už nabývá jakýchkoli tvarů. Nazval ji „orgon“.

Společnost Reicha neodmítla. Společnost o něm mnoho nevěděla. Odmítla jej Agentura potravin a léků Spojených států (známá jako FDA, pozn. překl.). Byl uvězněn za tvorbu přístrojů, v jeho případě to byly schránky zvané „orgonové akumulátory“, jejichž účelem bylo skladovat „neexistující“ energii a využívat ji v léčení. Pro úředníky žádný orgon neexistoval, protože o něm nic nevěděli. Reich o něm věděl díky svým pokusům.

Reich považoval orgon za jednu energetickou rovinu, která je všude. Já bych tomu dal název vyšší éterické úrovně hmoty.

Reich měl ve svých pokusech naprostou pravdu. Existuje mnoho pokusů, které prokázaly existenci orgonu. Reich nabídnul svým žalobcům, že před nimi zopakuje tyto experimenty s podmínkou, že on povede tyto pokusy, aby nemohlo dojít k žádné manipulaci s technologií. Pokusy jsou opakovatelné. Navrhnul, že je provede, ale byl odmítnut. Ve vězení pak zemřel. Byl to veliký muž, naprosto nepovšimnutý zasvěcenec druhého stupně, když umíral. Uzná někdo v budoucnu jeho práci? Jsem si jist, že ano.

Vyrobil jsem si doma orgonový akumulátor v roce 1948 a znám další lidi, kteří si jej vyrobili. Znám i člověka, který vyrobil orgonovou místnost nebo lépe řečeno „esoterickou místnost“, a to takovým způsobem, že přitahuje energii ze čtyř éterických rovin. Orgonový akumulátor, který jsem vyrobil já, přitahuje energii ze třetí a čtvrté éterické roviny. Úrovně, ze kterých bude energie přitahována, závisí na použitém materiálu. Když naleznete v přírodě základní princip, ať už intuitivně, nebo pomocí experimentu, uvědomíte si, jak je vše v přírodě ve skutečnosti jednoduché.

Například nová Technologie světla, kterou lidé dostanou, až upustí od válek a vší té hrůzy současného ekonomického a politického systému, je v zásadě jednoduchá. Ale musíme pochopit princip. Potom je vlastní technický postup bezpečný a relativně prostý.

Bylo by užitečné vzít si homeopatický prostředek proti radiaci? Existuje ještě nějaká jiná protilátka, která by pomohla, anebo s radiací musíme žít, dokud ji nedokážeme dostat z naší atmosféry?

Vesmírní lidé dělají, co mohou v rámci karmických zákonů, aby neutralizovali následky jaderného záření. To je ohromná pomoc. Také Mistři mají způsoby a prostředky, jak neutralizovat následky jaderného záření, ale dokud nepracují otevřeně ve světě, nebudou do toho moc zapojeni. Mezi našimi Mistry a Vesmírnými lidmi již existuje spolupráce, obzvláště s těmi z Marsu a z Venuše. Řeší způsoby a prostředky, jakými by se dalo – v rámci karmických zákonů – neutralizovat více záření. V tuto chvíli jsou podmíněni karmickými zákony.

Až se Vesmírní bratři stanou pro lidstvo přijatelnějšími, až myšlenka o jejich přítomnosti zesílí a až je budeme brát tak, že jsou opravdu zde a ku pomoci lidstvu, pak se otevřou cesty a možnosti. Tedy namísto toho, jak jsou dnes prezentováni vládami, obzvláště tou americkou, jako naprosto zdegenerované, nepřátelské bestie, které zatínají své spáry do lidstva. Je to velké nactiutrhačství vůči Vesmírným bratrům, vůči nimž máme velký karmický dluh.

Proti radiaci neexistuje žádný lék, který bych znal, ale lidé, jejichž těla jsou zářením poškozena, mohou za homeopatem zajít. Záleží na homeopatovi. Umí-li pro vás vyrobit speciální vakcínu, která vám pak bude proti tomu podávána, pravděpodobně byste se mohli zbavit velkého množství záření. To lze provést, ale musíte být velice šikovný v homeopatickém smyslu a vědět z energetického hlediska, co děláte. Nevím, zda v této zemi takoví lidé existují.

Na trhu pravděpodobně existují preparáty, které o sobě tvrdí, že neutralizují jaderné záření, ale já nevím, do jaké míry je to pravda. Neumím odpovědět na tuto otázku v plném rozsahu, ale vím, že bude objeven a masově rozšířen poznatek, že je možné pomocí homeopatie zbavit tělo vyšší radiace, o níž tady hovoříme.

Bude mít nějaký význam pro následující inkarnaci skutečnost, že zažijeme Den deklarace v této inkarnaci,?

Jak by mohla nemít? I pokud se Den deklarace bude jen vzdáleně podobat tomu, jak si jej já představuji, budeme změněni jako nikdy předtím. Každý z nás, každý na Zemi bude do jisté míry proměněn. Naprosto zatvrzelí fundamentalisté různých náboženství nebudou možná tímto prožitkem příliš nadšeni a nebudou mu možná přikládat velkou důležitost, ale změní je to. Nikdo nemůže projít zkušeností Dne deklarace bez toho, aby se přitom určitým způsobem nezměnil.

Skutečné změny ve vnímání našeho bytí budou hluboké a emoce, které z něj povstanou, vydrží po celé týdny. Potom se začnou zvolna vytrácet. Mistr o tom řekl: „Lidstvo bude na čas chodit po špičkách.“ Pak opět nastane realita. Problémy tu dosud budou. Bude tady stále bolest a milióny hladovějících. Stále tu budou problémy se životním prostředím, se kterými se budeme muset vyrovnávat – jak se zbavit světového oteplování a přestat ničit naši planetu. V myslích miliónů lidí opět vyvstanou celosvětové problémy. Lidé budou „naplněni“ ve smyslu sebe samých jako lidských bytostí a poprvé ve svých životech pocítí, že něco znamenají, že jsou důležití. Projdou mimořádnou duchovní zkušeností, která je pročistí. Mistr říká: „Každý … znovu prožije půvab dětství, ryzost usilování očištěného od malého ,já‘.“

Lidé budou opět jako děti. Budou se na svět dívat dětskýma očima, s laskavostí, pocitem radosti, údivem, a prostým přijetím. Ale jsme dospělí, ne děti. Takže část v nás bude život vnímat znovu jako dítě, hledět na vše s otevřenýma očima, bude mít potřebu vše objevovat, vše bude nové, úžasné, nádherné a ryzí, vše bude přijímat s důvěrou. Poprvé za tisíce let v lidstvu vzroste pocit důvěry.

Nikdo nedůvěřuje dost životu. Každý je zatvrzelý a domnívá se, že se musí stát dostatečně tvrdým kvůli všemu tomu komercionalismu, boji o přežití na místě, kde je důležitý pouze trh.

Tržní síly ženou svět do zkázy. Vy buď jdete s nimi, anebo proti nim budete bojovat. Bojovat s nimi je těžké, abyste přitom zůstali ryzí a prostí a neovlivněni tím bojem, neovlivnění komercionalismem samotným. Je tak snadné říci: „Souhlasím. Na světě by měla být spravedlnost.“ Ale jakmile přijde šance přivydělat si nějaký ten dolar nebo libru, lidé ji přijmou, když se nabízí. Komercionalizace je tak zákeřná. Dotkne se nenasytnosti každého, kdo si myslí, že nenasytný vůbec není. Dotkne se soutěživosti těch, kdo se domnívají, že nejsou soutěživí. V Americe je pravděpodobně jen málo takových, kteří nejsou od základu soutěživí. Nelze se narodit v této zemi, být v ní vychován a nestát se přitom soutěživým. Soutěživost je základním kamenem, na kterém závisí vaše mužnost či ženskost.

Ale tak to není, je to opakem pravdy. V posledních 200 letech vám předkládali veliké lži. Lež komercionalismu zabarvila vaše postoje k životu, nejen v Americe, ale i ve všech zemích Amerikou ovlivněných. To znamaná že téměř každého na Zemi. Dnes jsou USA tou nejvlivnější zemí světa. Bohužel, protože jejich vliv je špatný.

Pro člověka je přirozené spolupracovat. Jakmile člověk nalezne svou vnitřní bytost, soutěživost odpadne sama a s ní i lež komercionalismu, o které Maitréja říká, že je životu nebezpečnější než jaderná bomba. Je zákeřná a hraje do noty těm nejhorším aspektům, jaké lidstvo má, tj. chamtivosti a sobectví. Je tak snadné nechat se komercionalismem zkazit.

Pro lidi je těžké sloužit, protože pořádně sloužit se dá pouze altruisticky (nesobecky). Pokud služba není altruistická a není prováděna z vlastní vůle, není službou. Musí být provedena ochotně, radostně, proto, že je to ta správná věc, kterou je třeba udělat.

Komercionalismus se svou soutěživostí a chamtivostí sobecky šlape po všem, co mu stojí v cestě. Když musíte zvítězit, když musíte být první ve všem, co děláte, uděláte si ze života peklo. Namáháte se a přepínáte se a žijete život na srázných okrajích života, a nikoli uprostřed života,v jeho středu.

Ve středu života není žádná soutěživost. Každý člověk, bez výjimky, je božským. Tato božskost se projevuje na různých úrovních, ale to je ten jediný rozdíl. Každý je božský, každý je potřebný a užitečný, každý je cenný, každý něco znamená. Tak proč soutěžit? Proč musíte být první, být úspěšní, vítězit a dělat vše pro to, abyste opravdu byli úspěšní a vítězili? Jak můžete být nejlepší na světě?

Poběžíte-li závod o 0,6 sekundy lépe než někdo jiný, budete nejlepším běžcem, no a co? Soutěžit ve sportu je zábava. Dokážete pochopit někoho, kdo chce běžet nebo plavat rychleji nebo získat medaili. Je to dětská hra, ale hrát si v dospělosti jako děti může být zábavné. To však nemám na mysli, když hovořím o soutěživosti. Soutěživost je hlodající potřeba být nejlepší, mít nejvíc, být nejchytřejší, vědět nejvíc. Rozleptává to srdce.

Když je karma v rámci rodiny tak důležitá, jak se to má s adopcí? Kdo by měl vychovávat sirotky?

Sirotky by měli adoptovat takoví lidé, kteří mají schopnost dát dítěti stabilní zázemí s matkou a otcem, lásku, kterou potřebují a moudrost a žádné podmiňování, což doufejme dostává od svých rodičů většina dětí. Takový je ideál. Všichni lidé jsou ale podmíněni, protože jsou dětmi lidí, kteří sami také jsou podmíněni svými rodiči. Rodiče předávají dětem svá nesprávná přesvědčení, své iluze, předsudky, naděje i strachy. Děti jsou vychovávány za omezení těmito základními strachy, iluzemi a předsudky. To platí i pro děti adoptované.

Alternativou pro mnoho adoptovaných dětí je sirotčinec, kde obvykle jsou jedním z mnoha opuštěných a zanedbaných dětí. Jsou společně vychovávány lidmi, kteří velice často mají velmi málo lásky a příležitostí naučit se dokonce i jen pečovat o děti a vychovávat je zdravě a s láskou, jak to děti potřebují.

Pokud jde o to, zda adoptovat, či nechat dítě žít v ústavu, pak bych v devíti z deseti případů byl pro adopci. Rodina je – i se všemi svými chybami – absolutně nejlepší jednotkou, v níž lze dítě vychovávat. V adoptované rodině by neměly nastávat karmické situace, jaké bývají obvykle v rodině, do níž se dítě původně narodilo. Neměly by tam být pouta a uzly, jež by se měla uvolnit a rozvázat, což rodinná jednotka poskytuje příležitost provést. Ale zato by tam mohly být – a doufejme že budou – láska, zájem a důvěra, která se vyvine skrze lásku a zdravé, nesoutěživé zacházení s dítětem.

Asi nejlepší je být částí větší rodiny, v níž jsou dvě až tři další děti, taková rodina poskytuje většinu toho, co dítě potřebuje. Zpočátku by možná mohlo být lepší, kdyby dítě bylo samo s rodiči, ale ne na dlouho. Být částí větší rodiny, která je šťastná a pevná a přináší zdravý pohled na přicházejícího, který je dětmi nové rodiny přijat s láskou, to je asi pravděpodobně úplně nejlepší.

Existuje vztah mezi trojím vzděláním – fyzickým, emocionálním a mentálním; čestností mysli, upřímnosti ducha a odpoutaností; a myšlením, cítěním a vůlí? Některé školy se již snaží uskutečňovat tyto věci – školy založené na učení Sai Báby, Krišnamurtiho, Steinera. Můžete k tomu něco říci?

Jsme trojího založení. Jsme monádou, božskou jiskrou, odrážející se v božské duši na její vlastní úrovni. Jsme oduševnělou osobností, jakkoli málo jsme si toho vědomi. Vše funguje v trojicích. Jsme-li v našem nejvyšším stavu, odrážíme božskou jiskru, božské, duchovní. Jsme-li téměř v nejvyšším stavu, odrážíme duši. Ta je prostředníkem. Když jste ve správném vztahu s duší, jste i ve správném vztahu s tím, čeho je duše odrazem. Je to ta samá věc.

Na úrovni fyzické osobnosti může být určitý stupeň kontaktu s duší, ale žádný kontakt s nejvyšším aspektem (monádou), pouze skrze duši, prostředníka. Duše působí jako prostředník tak dlouho, dokud se její odraz – lidská osobnost – nedostane do správného vztahu s monádou.

Protože máme tělo fyzické, astrální i mentální, nutně se vše odráží skrze tato tři těla. Čestnost mysli má zjevně co do činění s myslí. Většina lidí nevyniká čestnou myslí. Kdybychom se zamysleli nad tím, jak běžně mysl používáme, tak zřejmě alespoň v polovině případů myslíme něco, říkáme něco jiného a děláme opět něco dalšího. Není přímé linie od myšlenky ke skutku.

Upřímnost ducha má vztah k vímavému tělu astrálního vnímání astrálních pocitů. Maitréja říká, že nejlepším způsobem, jak na něj myslet, je mluvit k němu jako k milované osobě, kolegovi nebo starému příteli, kterému důvěřujete. S takovým člověkem mluvíte upřímně. Nepředpokládáte, že by byl k vám shovívavý. Na takovou osobu nezkoušíte něco „házet“, ani se nesnažíte, aby vás viděl lepšího, než jakým jste. Věříte, že je k vám otevřený, že k vám bude mluvit tak, jako vy k němu, od srdce k srdci. Pouze dva dobří přátelé spolu mohou mluvit od srdce k srdci, když si navzájem důvěřují a přijímají druhého, jaký je. Upřímnost ducha je samozřejmě spojena s čestností mysli. Až tak mnoho se neliší.

Odpoutanost je nejvyšší úroveň, odpoutanost duše. Duše je nepřipoutaná, nic nechce ani nepotřebuje. Má pouze touhu sloužit Plánu. Snaží se ovlivňovat a přivést svůj odraz – muže či ženu v inkarnaci – ke službě Plánu. Trvá to podle našich měřítek dlouhou dobu. Z pohledu duše čas neexistuje. Je to nekonečný pohled na věčnost, takže duše nespěchá. Ale zkouší pořád, život za životem, dovést svůj nosič k tomu, aby rozvíjel nepřipoutanost. Aby se odpoutal od pohledu na sebe sama jako na fyzické tělo; od nečestnosti mysli; od neupřímnosti ducha, od mámivé iluze potřeby, že je třeba být milován, že s ním má být zacházeno jemně a že je mu vše dovoleno.

Pokud jsou lidé opravdu odpoutaní, neupřímnost se jich netýká. Může to být na obtíž, ale tento druh neupřímnosti je jednoduše nutkáním v jádru osoby. Takoví lidé nejsou sami uvnitř sebe odpoutaní. Takoví lidé chtějí, abyste je milovali. Lidé vždy hladoví po lásce. Chtějí někam patřit. Chtějí, abyste se postarali o to, že se budou cítit dobře. Chtějí být povzbuzováni. Všechny tyhle věci chtějí.

V zásadě lze říci, že pokud fungujete na úrovni duše, jste stále víc a více odpoutaní. Je to ta nejvyšší odpoutanost; to je ten cíl. Čím jste odpoutanější, tím jste čestnější v mysli a upřímnější v duchu. A čím jste čestnější v mysli a upřímnější v duchu, tím jste také odpoutanější. Tyto tři věci působí společně.

Toto jsou tři hlavní věci, o kterých Maitréja říká, že jsou základem jeho učení. Kdybychom se v nich dokázali alespoň do určité míry vycvičit, dokázali bychom toho hodně. Stali bychom se natolik odpoutanými, čestnými a upřímnými v tom, co děláme, že už bychom nyní byli přinejmenším v půli cesty!

Prosím, uveďte několik příkladů, kromě náboženství a naší meditace, jak mohou rodiče vychovávat své děti k tomu, aby poznaly, navázaly spojení na a také projevovaly uvnitř přebývajícího Boha.

Úplně nejlepší cestou je jít příkladem. Nemluvte se svými dětmi o Bohu. Malé děti neví nic o Bohu. Měli bychom je nechat, ať naleznou Boha uvnitř sebe samých a projeví jej po svém. Nepředkládejte jim myšlenkovou formu Boha, ani je neveďte k meditaci. Neříkejte jim, jak to udělat, aby se duše začala projevovat. Učte je příkladem. Děti jsou houby. Vsáknou do sebe to, co jim ukazujete. Pokud vás vidí jako vševědoucí, vše snášející, trpělivé, milující (svým způsobem domovní rohožku!), tak oni to přijmou a projeví své božské vlastnosti.

Musíte být ochotni věnovat sebe sama cele dítěti nebo dětem. Ale kolik lidí tohle dokáže? Obvykle chodí do práce, jsou zaneprázdněni a ustrašeni. Neumíte si pomoct a předáváte svůj strach a neklid dětem. Nikdo nemá čas. Jsme ovládáni onou věcí, které říkáme čas. Tak se nedá žít.

Čas neexistuje. Čas se pouze hodí k tomu, když chcete stihnout letadlo nebo vlak a tak podobně. Ale není pro žití, pro pochopení, růst. Pokud trvá dlouhou dobu udělat něco, co je hodnotné, pak to prostě trvá dlouho. Když to je hodnotné, tak to vyžaduje čas. Pokud je to k ničemu, tak na to svým časem neplýtvejte.

Dejte dětem svůj čas, péči, lásku a buďte připraveni zodpovědět jakoukoli otázku. To je to, co dítě potřebuje. Potřebují příklad. Není třeba je vést k náboženství, to je to nejhorší, co byste mohli udělat. Nepotřebují vést k meditaci. Nejsou na to připraveny. Dejte jim svou lásku.

Můžete komentovat hodnotu osobní zkušenosti ve vzdělání – například Den deklarace?

Nic není cennějšího než osobní zkušenost, ať už je jakéhokoli druhu. Osobní zkušenost Dne deklarace bude mimořádně transformující. Lidé se budou cítit proměněni. Možná až několik týdnů se budou jinak cítit i chovat. Budou se mít navzájem rádi. Budou se na ulici zdravit . Zkušenost je ze všeho nejlepší. Ze zkušenosti znáte věci po všech stránkách lépe, než když jste je od někoho slyšeli. Váš prožitek vám řekne, že je to ono. Nikdo vám to nemůže vzít. Já vím, že Kristus je ve světě, protože jsem to zažil. Když o tom mluvím, předkládám vám to ke zvážení, ale já to vím. Proto o tom můžu mluvit s přesvědčením. Je to součást mé zkušenosti. Cokoli, co je výsledkem zkušenosti, bude mnohem víc transformující než něco, co uslyšíte od jiných.