Dobrá zpráva, jež může změnit svět.
V lidském životě je jen málo skutečně důležitých věcí, které jej mohou podstatně ovlivnit. Lidská vůle a schopnosti nabyté dlouhodobým evolučním vývojem mu dávají nepředstavitelnou moc nad sebou samým i nad svým okolím, jehož je ovšem součástí. Dostat se z beznadějných poměrů na přední místa ve společnosti, vyléčit se z „nevyléčitelných“ nemocí nebo překonat dosavadní lidské hranice ve sportu, vědě nebo umění je důkazem nekonečných možností lidského jedince.
V lidském životě je jen málo skutečně důležitých věcí, které jej mohou podstatně ovlivnit. Lidská vůle a schopnosti nabyté dlouhodobým evolučním vývojem mu dávají nepředstavitelnou moc nad sebou samým i nad svým okolím, jehož je ovšem součástí. Dostat se z beznadějných poměrů na přední místa ve společnosti, vyléčit se z „nevyléčitelných“ nemocí nebo překonat dosavadní lidské hranice ve sportu, vědě nebo umění je důkazem nekonečných možností lidského jedince.
Nejcennějšího pokroku v jakékoliv oblasti však bylo vždy dosaženo úsilím celé skupiny lidí, kteří vzájemně spolupracovali. Lidé jako jednotlivci již dosáhli poměrně vysokého stupně vývoje a do velké míry si uvědomují, že současné společenské struktury již tomuto stupni neodpovídají. Vývoj lidstva jako celku totiž není jen prostým součtem vývoje jednotlivců. Je daleko více určován vývojem jejich vzájemných vztahů a uspořádáním celé společnosti a ten nyní za vývojem jedince, jeho potřebami a možnostmi značně zaostává. Stává se tak nejen brzdou a překážkou dalšího pokroku, ale ohrožuje dokonce i další existenci lidstva na této planetě. Osud jednotlivce je tedy přece jenom do velké míry závislý na společnosti, ve které žije.
Dosavadní vývoj však uznával více hodnotu jednotlivce a jeho osobního vývoje, než význam a možnosti lidské pospolitosti. Nezřídka to vedlo dokonce k tomu, že jedinec se stavěl proti jedinci, církev proti církvi, národ proti národu, rasa proti rase. Vypjatý individualismus, jehož jsme nyní svědky nás dovedl k nezdravé soutěživosti, rozpadu rodiny a společnosti, morálnímu úpadku a to se zákonitě projevilo i na hmotných stránkách lidského života. Na tom se negativně podepsal i odcházející Věk ryb. Obdivné vzhlížení k nedostižným vzorům namísto hledání opory ve vlastní rodině, obci a společnosti vede ke frustracii, manipulovatelnosti a destrukci společenských struktur. Oslnění pozlátkem obdivu, majetku a moci odvádí člověka od hledání štěstí ve svém vlastním nitru a sdílení své božskosti s ostatními.
Význam Nové doby spočívá hlavně v tom, že člověk si konečně uvědomí svoji sounáležitost s ostatními lidmi, a bude mít příležitost tuto jednotu uskutečnit na všech úrovních a ve všech oblastech. Hráze individualismu, jakož i všech ostatních ismů, které bránily v projevení jednoty, se protrhnou a lidská přirozenost se bude moci naplno projevit. Vznikne prostor pro nové uspořádání společnosti založené na jednotě a skutečném bratství. Tím, jak získá podporu od všech ostatních, se schopnosti a možnosti každého jednotlivce doplní a znásobí. Lidstvo jako celek bude prospívat na základě úplné vzájemnosti a všestranné lásky. Nebudou nepřátelé ani soupeři, pouze spříznění a vzájemná podpora.
Dobrá zpráva je, že Ten, který nám přišel otevřít dveře do tohoto Novému věku, je již tady a čeká jen na to, až uchopíme jeho pomocnou ruku a necháme se Jím vést.